Skoleni BAFA v Gagnières (18.-25.2.)
Z Maconu jsem se presouvala pres Nimes a Ales do male vesnicky Gagnières, kde se konalo skoleni pro skautske vedouci.
BAFA je nazev diplomu; ktery musi mit ve Francii kazdy, kdo chce pracovat s detmi ve volnocasovych aktivitach. Ma nekolik urovni a jiny kurz potrebujete pro to byt vedoucim oddilu a jiny zase pro poradani tabora. Presne jsem do toho jeste nepronikla, ale vim, ze ja jsem mela moznost zucastnit se druheho stupne pro vedouci oddilu (fr. responsables), ktery se zabyval technikami a pripravou her, projektu a spoustou dalsich veci.
Co se tyce obsahu, bylo zajimave poznat jakym zpusobem se podobne znalosti a informace predavaji v jine zemi. Hlavni rozdil oproti nasim kurzum napr. vudcovskym, tady ucastnici neskladaji na konci zkousky, ale cely tyden se musi ucastnit programu a byt aktivne zapojeni do tymu, se kterym pripravuji velkou hru. Prubezne si sami a pak s instruktory hodnoti co se noveho naucili a jestli splnili vsechny pozadavky. No a nakonci tydne jim sef kurzu potvrdi razitkem dokument, ze toto skoleni absolvovali.
U vsech aktivit je kladeny duraz na podrobnou pripravu tzv. projekt a na zaver nechybi samozrejme reflexe a zpetna vazba od ostatnich ucastniku. Na programu byly tedy diskuze o ruznych pedagogickych problemech v oddile, velke hry pripravovane jednotlivymi tymy, spolecne zpivani, take oslava narozenin Baden Powella (22.2.2007 - 150 let od jeho narozeni), ktera probehla formou zamysleni o tom, co pro nas skauting znamena...
Program byl hodne nabity, takze nebyl ani moc cas na odpocinek, protoze poledni klid se premenil bud na sluzbu v kuchyni nebo na pripravu programu. Dalsim problemem pro me bylo rozumet memu tymu, kdyz zurive ve francouzstine diskutovali nad nejakym problemem co se tyce hry, pak jsem z nich dolovala v anglictine strucny preklad, abych vedela, jaka je moje role ve hre. Ale nakonec se nam vzdycky podarilo nejak domluvit.
Jinak misto, kde jsme bydleli bylo
moc krasne, jednalo se o zakladnu nedaleko male vesnicky, ktera byla obklopena horami. Takze vyhled prekrasny a pocasi take. Vetsinu casu jsme travili ve spolecenske mistnosti nebo v prilehlem parku, spalo se v jine budove v pokojich vetsinou po dvou, ja jsem objevila pokojik sama pro sebe, tak jsem alespon vecer nemusela "myslet" anglicky nebo francouzsky.
Fotky zase na Picase...
BAFA je nazev diplomu; ktery musi mit ve Francii kazdy, kdo chce pracovat s detmi ve volnocasovych aktivitach. Ma nekolik urovni a jiny kurz potrebujete pro to byt vedoucim oddilu a jiny zase pro poradani tabora. Presne jsem do toho jeste nepronikla, ale vim, ze ja jsem mela moznost zucastnit se druheho stupne pro vedouci oddilu (fr. responsables), ktery se zabyval technikami a pripravou her, projektu a spoustou dalsich veci.
Co se tyce obsahu, bylo zajimave poznat jakym zpusobem se podobne znalosti a informace predavaji v jine zemi. Hlavni rozdil oproti nasim kurzum napr. vudcovskym, tady ucastnici neskladaji na konci zkousky, ale cely tyden se musi ucastnit programu a byt aktivne zapojeni do tymu, se kterym pripravuji velkou hru. Prubezne si sami a pak s instruktory hodnoti co se noveho naucili a jestli splnili vsechny pozadavky. No a nakonci tydne jim sef kurzu potvrdi razitkem dokument, ze toto skoleni absolvovali.
U vsech aktivit je kladeny duraz na podrobnou pripravu tzv. projekt a na zaver nechybi samozrejme reflexe a zpetna vazba od ostatnich ucastniku. Na programu byly tedy diskuze o ruznych pedagogickych problemech v oddile, velke hry pripravovane jednotlivymi tymy, spolecne zpivani, take oslava narozenin Baden Powella (22.2.2007 - 150 let od jeho narozeni), ktera probehla formou zamysleni o tom, co pro nas skauting znamena...
Program byl hodne nabity, takze nebyl ani moc cas na odpocinek, protoze poledni klid se premenil bud na sluzbu v kuchyni nebo na pripravu programu. Dalsim problemem pro me bylo rozumet memu tymu, kdyz zurive ve francouzstine diskutovali nad nejakym problemem co se tyce hry, pak jsem z nich dolovala v anglictine strucny preklad, abych vedela, jaka je moje role ve hre. Ale nakonec se nam vzdycky podarilo nejak domluvit.Jinak misto, kde jsme bydleli bylo
moc krasne, jednalo se o zakladnu nedaleko male vesnicky, ktera byla obklopena horami. Takze vyhled prekrasny a pocasi take. Vetsinu casu jsme travili ve spolecenske mistnosti nebo v prilehlem parku, spalo se v jine budove v pokojich vetsinou po dvou, ja jsem objevila pokojik sama pro sebe, tak jsem alespon vecer nemusela "myslet" anglicky nebo francouzsky.Fotky zase na Picase...
posted by Unknown at
2:30 odp.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home