Už z ČR

Tak poslední zápis z Francie se nekonal, i když jsem na něj myslela. Ale spíš než psaní na blog jsem se věnovala balení a poskládání všech věcí tak, abych byla vůbec schopná je odvézt.

Tímto tedy chci naznačit, že příspěvky už nebudou nijak pravidelné, ale zas nevylučuji, že by se tu už nikdy nic neobjevilo. Prozatím, nemám ani žádné nové fotky. Objevila jsem totiž doma svůj starší fotoaparát i s filmem, ani si nepamatuju, co jsem na něj naposledy fotila. Takže teď jsem se pustila do focení "po staru" a vyvolaný film pro mě bude z půlky překvapením.

2 days in Brussels

Stejne je to zvlastni. Nepotrebujete menit penize a shanet pas. Jen si v nejakem meste nasednete do vlaku a za hodinu a pul uz jste v jinem meste a navic i v jine zemi. A tak jsme s Monikou v Parizi nasedly do Thalysu (belgicka cervenoucka obdoba TGV s raminkem ve znaku) a o osmdesat minut pozdeji uz jsme bloumaly ulicema kolem bruselskeho nadrazi Midi.

Pocasi teda nic moc, mzilo a poprchavalo skoro cely vikend. Cestou od nadrazi jsme si koupily mapu a prvnim nasim cilem bylo Velke namesti v centru mesta. Hlavne proto, ze se tam nachazi informacni centrum, kde nam poradili, kde presne mame hledat nas hostel. A taky jsme si tam koupily Brussels card na 24h. Po tu dobu jsme mely volne vstupy do urcitych muzei a slevy na nekterych zajimavych atrakcich ci v restauracich. A navic na oba dva dny listek na mestkou hromadnou dopravu. Obou vyhod jsme nalezite vyuzily.

Z tech zabavnejsich muzei musim zminit urcite vystavu dinosauru v Prirodovedeckem muzeu a pak vystavu belgickych kreslenych komiksu. S tim jsem si vzpomnela, ze v tehle dobe asi zacinaji v Belgii oslavy 50. leteho vyroci Smoulu. Skoda, ze jsme se s nima minuly. Vtipne ale bylo, ze zakoupena karticka s magnetickym paskem u zadne z pokladen nefungovala a tak nas vzdycky pokladni podrobili vyslechu, kde a kdy jsme kartu koupily. Pak si zapsali neco do archu, kde uz bylo vetsinou nekolik cisel karet pred nami a pustili nas dale.

S dopravou po meste to bylo take vesele. Prvni cekani na metro bylo spojeno s prekvapenim, kdyz misto nej prijela tramvaj, ale pak uz jsme se celkem zorientovaly a ani jsme nikde moc nebloudily.

Krome objevovani vyznamnych mist a bruselskych muzei jsme se pustily i do ochutnavani belgickych specialit. Nenechaly jsme si tedy ujit sladkou vafli, udajne nejlepsi hranolky v Bruselu a taky belgicke pivo. Mozna, ze me jeste napadnou nejake zazitky, az dopisu komentare k fotkam. Ty jsou ke shlednuti jako vzdy na Picase.

Brusel

Povida se, ze

Povanocni slevy v obchodech - ve Francii tema cislo jedna. Oficialne zacaly predevcirem, protoze jak jinak...francouzsky zakon udava i datum, kdy obchody mohou lakat zkazniky na zlevnene zbozi. Druhe obdobi slev prijde az v cervnu a tak podle toho obchody taky vypadaji. Vsude je snad vic lidi nez pri predvanocnich nakupech, zenske se perou o posledni kabaty a svetry a prodavacky jsou kupodivu mile a vstricne. Az teda na jednu, ktera me okrikla, jen co jsem se priblizila k jednomu svetru..."madame, mohla byste ho zase slozit, az si ho prohlidnete a rozlozite?" - "Eh, oui...samozrejme." A hodila jsem na ni takovy ten pohled, ja jsem jeste nic neprovedla, tak proc tu na me zvysujete hlas, az se otaci vsichni v obchode? Chapu, musi to byt drina, chodit za kazdym a po vsech znovu a znovu skladat to obleceni...ale tak ho tam nemaji mit tak nahromade s vyraznou ceduli "Blaznive ceny".

Dalsim tematem diskuzi je "remariage" tedy "znovuprovdani", resp. "znovuozeneni" . Problem je tento: francouzsky prezidentsky par se rozvedl na podzim 2007 a zatimco Sarko by se mohl znovu ozenit klidne druhy den, jeho zena musi udajne pockat sest mesicu po rozvodu nez si muze dovolit dalsi svatbu. Takhle pry upravuje prava zen a muzu nejaky zakon z pocatku 20. stoleti. Ale jak jsem se nekde docetla, je to plany poplach. V jedne diskuzi jsem nasla odkaz, ze tento zakon byl zrusen uz (teprve!!!) v roce 2004, takze pani Cécilia muze byt v klidu. Ale podle vseho ji jeji byvaly muz s tou dalsi svatbou stejne predbehne.

Pokud si rikate, ze urcite nemam nic jineho na praci, nez si procitat francouzsky Code Civil, tak je to castecne pravda. Pomalu davam dohromady praci, co mi tu zbyva. Obcas odbehnu pomoct s rozesilanim nejakych dopisu, pripadne nalepovanim zapisu z rad do ruznych knih. Az jednou ve svete dojdou zasoby papiru, bude to kvuli tomu, ze Francie jeste poradne neobjevila vyhody e-mailove komunikace. Poslat panu ministrovi PFko postou, to prosim, to je pekne, ale opravdu je nutne, aby se kazdemu potencialnimu vedoucimu posilal dopis s informaci, ze by se mohl zucastnit vzdelavaciho kurzu, kdyby chtel?

S osmickou na konci

V Cechach bylo krasne, obcas i pekne mrzlo. To je taky duvod, proc jsem si neprivezla moc fotek. Baterky v mem fotaku nemaji radi teploty pod nulou a me nebavilo je porad dobijet, abych vyfotila 2 obrazky a objektiv si zase zajel, zaklaplo to a konec. Novy rok jsme privitali nedaleko Lipna, ktere bylo uplne cele zamrzle a praskajici led u brehu vytvarel uplnou prirodni
symfonii.

Cesky Krumlov je hned po Praze moje nejoblibenejsi mesto. Zatim jsem ho znala jen jako letni cil vodackych pluti po Vltave. Mraziva prochazka po meste i nadvorich zamku s vanocnim stromem byla skvela.

Ale uz jsem zpet v Parizi. Projekt uz se krati, ani toho uz nemam moc na praci. Jsem tu uz jen na 3 tydny, to je jak skautsky tabor :-) Takze za chvili uz me mate doma.

Od 1. ledna se ve francouzskych restauracich, kavarnach a barech nesmi kourit. Skvele! Skoda jen, ze si to uziju uz jen par tydnu. Francouzi jsou zarputili kuraci a presto prijali novy zakon celkem bez remcani. Kouri si u venkovnich stolecku. Tam me v zime stejne nikdo nedostane. Jen to znamena, ze ted utratim nejak vic v kavarnach. Kdyz se clovek neztraci v oblacich koure, je to hned prijemnejsi.

Namyšlení žabožrouti...

Namyšlení žabožrouti aneb klišé, která Francouzi přijali za svá - tak se jmenuje clanek, na ktery jsem narazila na idnes.cz. Celkem jsem se u nej pobavila, ale s nekterymi vecmi bych si teda dovolila nesouhlasit. To ze se napr. v Italii stavkuje vic a ve Francii situace tedy neni zas tak strasna, me moc neuklidnilo. Asi proto, ze bydlim v Parizi a ne v Rime, abych to poznala na vlastni kuzi. A opravdu staci jako omluva pro "jazykovou nevybavenost" Francouzu to, ze Anglicane taky naopak nemluvi francouzsky?

Nicmene je to moc zajimave zamysleni. Prectete si ho.

O vikendu

Tak par filmu, co bych chtela jeste videt snad stihnu. O vikendu jsme zvladly s Monikou pri vyletu do Chartres zajit na Zlaty kompas. Ale nijak zvlast nadsena jsem z nej nebyla. A nevim, jestli to bylo tim, ze jsme sly na dabovanou verzi a tim padem nam unikly dulezite veci, ktere bychom jinak z titulku pochytily nebo ten film byl proste zvlastni. Mozna si budu muset jeste v cestine precist knizku, abych pochopila, proc je ten pribeh tak vychvalovany.
Jinak Chartres jsme si vybraly jako cil nedelniho vyletu. Rano to sice vypadalo nadejne a dokonce i svitilo slunicko, to se ale odpoledne zmenilo a pocasi se zase vratilo do starych koleji. Navic vitr nabral celkem na sile a tak i vez katedraly byla zavrena. Jeste stesti, ze jsme si stihly mesto prohlidnout za relativne pekneho pocasi.

Chartres

V sobotu pred vyletem jsem se zase odhodlala k velkemu prani a uklizeni. A to neni vec uplne jednoducha, zvlast kdyz cely dum disponuje omezenym poctem kostat, mopu a vysavacu. Coz o to pokud se vysavac nenachazi zrovna na svem miste, najdete ho podle zvuku celkem snadno. Ovsem s tim ostatnim je to trochu horsi. A kdyz pridam to, ze bydlim v patem patre a pracka se susickou se nachazeji ve druhem, nabehala jsem se do schodu a ze schodu behem soboty celkem dost.

Filmove tipy

O tom, ze krome naseho sveta existuje i ten druhy, pohadkovy, vime uz diky princezne Arabele. Co se ale stane, kdyz se nastavajici manzelka prince Edwarda z animovane pohadky Walta Disneyho objevi jednoho dne v realnem New Yorku, kde "zili spolu stastne az do smrti" moc nefunguje? V originale Enchanted, v ceskych kinech Kouzelna romance je klasicka romanticka komedie, od ktere se samozrejme neda ocekavat zadny duchovni zazitek ci filozoficka myslenka, nicmene to neznamena, ze se u ni poradne nezasmejete. Opravdu bude princezne Giselle stacit jediny"true love kiss" ke stesti?

Jak prozivaji posledni dny pred narozenim svych deti zeny po celem svete a jak prichazeji na svet deti ve Vietnamu, na Sahare ci za polarnim kruhem popisuje dokument Le Premier Cri (v prekladu Prvni krik). Je take o tom, ze nekde se narozeni holcicky oslavuje s celou vesnici a jinde je doprovazeno slzami a strachem o uziveni rodiny. Do Japonska, Indie, Spanelska a na spoustu dalsich mist zavitala kamera, aby poridila zabery, ve chvilich, kdy zacina novy zivot.

Film podle skutecne udalosti o unosu novinare Daniela Pearla v Pakistanu, zalozeny na knize jeho manzelky popisuje mesicni zoufalou snahu teto zeny o jeho navraceni z rukou teroristu, hledani indicii a odkryvani souvislosti s jeho unosem. Cely svet se v r. 2002 mohl kvuli internetu dozvedet, ze Daniel Pearl zajeti neprezil. Film je hodne autenticky, doporucuji zasobu papirovych kapesniku s sebou.