Veve-blog

29. března 2007

Jak bydlim, aneb par fotek meho pokoje..

Mozna, je nekdo zvedavy, jak to u me vypada. Bydlim ve foyer, ktere spravuje UCJF (YWCA)urcenem pro mlade lidi do 25 let. Nachazi se blizko nadrazi St. Lazare. Vyhodou je dostupnost metra i obchodu a moznost si popovidat se spoluobyvateli napr. pri vareni ve spolecne kuchynce. Do Clichy do kancelare to mam pul hodiny. Nevyhodou pak jsou tenke zdi a malo prostorny pokoj, spolecna kuchyn (sprchy, zachody...) znamena taky spolecny neporadek. Takze kdyz si po sobe uklizite pri vareni, neznamena to jeste, ze se muzete naveceret v cistem prostredi. Fotky kuchynky snad priste, zatim pokoj + okoli.
Pohled na dum z ulice Naples...



..a fotka ze dvora, moje okno je v patem patre, 3. zleva

Nekolik obrazku meho pokoje: prvni dva jsou porizene kratce po prijezdu v unoru. Povleceni jsem si musela privezt svoje, ale aspon mam ten pokoj trochu veselejsi. Treti fotka uz po zabydleni a po "barevnem" prani.




























A na zaver dva pohledy z okna.

26. března 2007

Trochu z praktickeho zivota

Strasne rychle to utika, uz mam za sebou zase dalsi tydny. Ty posledni dva byly ve znameni pruzkumu okoli, hlavne uzitecnych obchodu. Kvuli pocasi (brrr to byla zima) se ani nedalo venku moc prochazet.

S Verkou a Ester jsme vyuzily lakave nabidky parizkych kin "Printemps du Cinéma", ktera po tri dny nabizela vsechna predstaveni za 3,50Euro. To je asi tretinova cena normalniho vstupneho. Castecne z kvuli lepsimu porozumeni a castecne kvuli vyprodani ostatnich filmu, jsme si nakonec vybraly Le Come Back s Hughem Grantem - v anglicke verzi s francouzskyma titulkama. A nelitovaly jsme.

Tak a ted vsedni veci, s kterymi se kazdodenne potykam. Napriklad cestovani metrem je zalezitost sice prakticka, nekdy je to ale opravdu dobrodruzne a nektere veci me zarazeji znovu a znovu. Tak treba zacpy a technicke zavady. Casto se stane, ze metro ve kterem jedu, zustane proste stat v tunelu. Ridic po kazde ohlasi omluvu a prosi o strpeni, ze pred nami je zacpa a ze tedy musime pockat. Jak se jim to ale povedlo v pripade, kdy jsem cekala na zastavce asi 15 minut, nez kvuli nejake zavade prijelo opozdene metro, aby nasledne zustalo stat v tunelu, jen co jsme vyjeli ze stanice, to opravdu nechapu. Zvlast kdyz jsou stanice od sebe max. minutu a ctvrt hodiny pred nim nic nejelo. Na druhou stranu jezdim do prace linkou 13, tak se asi nesmim divit.
Dalsim malym dobrodruzstvim jsou nakupy, hlavne v potravinach posledni dobou pobiham mezi regaly se slovnikem a snazim se prijit nakloub nekterym nazvum. Obcas mi to stezuje fakt, ze nektere veci tu nejsou k sehnani nebo naprosto v jine forme. Chtela jsem neco upect, ale sehnat kyprici prasek se mi zatim nepodarilo. Uz jsem si malem koupila jeden sacek, podobne vyhlizejici jako ten nas, s hezkym obrazkem kolace, nez jsem si prelozila, ze je to susene drozdi. Az vcera mi Verka poradila, ze oni tu asi prodavaji mouku, ve ktere uz je kyprici prasek zamichany. Tak to me teda nenapadlo. Ja uz si samozrejme koupila tu obycejnou.

S obchodama je to tu zajimave, hlavne pokud jste z Prahy zvykli, ze maji vsude porad otevreno, zvlast o vikendu. Tady je v nedeli zavreny i Carrefour, nakoupit se pak da na trzizstich nebo v obchudkach okolo nich. Udajne nejvetsi blesi trh na svete je na severu Parize, ve ctrvti Clignancourt. Jak tvrdi knizni pruvodce - muzete si tam koupit cokoliv vas napadne, od ovoce, pres obleceni az po cerstve ukradeny mobilni telefon. Stanky tam maji vetesnici, starozitnici ale i prodavaci potravin. Zdalky to pripomina nase vietnamska trziste, jen byste museli nachodit spoustu kilometru, nez byste jej cele prosli. Uz od vylezu z metra vam budou na kazdem rohu poulicni prodavaci nabizet "zarucene prave" kabelky Luis Vuitton a prodavaci ovoce a zeleniny se prekrikuji tak, ze to obcas vypada, jako kdyz se za chvili strhne nejaka rvacka.

A snad jen mala poznamka na zaver, ktera se tyka prechazeni po prechodu. Na vetsine z nich jsou sice semafory, ale vzdycky se vyplati poradne se rozhlidnout. Ne vsichni je tu totiz respektuji. A to plati jak pro chodce, tak pro ridice.

Tentokrat jsou fotky na Picase, pod nasledujicim odkazem. Je to vetsi vyber z cele Parize.



Paris

13. března 2007

Taky neco o Parizi...

V Parizi uz je taky jarni pocasi, takze vikendy jsou jako stvorene pro vylety a prochazky po Parizi. O tomto vikendu (10.-11.3.) jsem vyuzila nabidky Verky (ceske studentky v Parizi) a jejich kamaradu a spolecne jsme se vydali navstivit Bois de Vincennes na vychode Parize (v sobotu) a Latinskou ctvrt a Jardin de Plantes (v nedeli).


Kdyz vystoupite na konecne metra 1 Château de Vincennes, stojite primo pred zameckem a vstupem do Bois de Vincennes. Je to obrovsky "lesopark" se zminovanym zamkem, jezirkama, zoologickou zahradou a sportovisti. Idealni misto pro piknik. Prosli jsme jen malou cast z tohoto lesiku, parkrat jsme zabloudili (napr. k anglicke telefonni budce - zleva ja, Vojta a Ester) zato jsme si poradne uzili jarniho slunicka.

Vikend 10.-11.3

V nedeli jsem mela sraz s Verkou odpoledne u Notre-Dame, prijela jsem ale driv a prosla si cast ostrova, na kterem tato katedrala stoji. Cestou jsem narazila na oddil svetlusek (nevim, s ktere jsou organizace, ale podle kroju to zjistim), jak hraly nejake hry uprostred namesti. Pres den jsem je pak potkala na ruznych mistech jeste nekolikrat. Od Notre-Dame jsme se pak vydaly do Latinske ctvrti, kde jsme si koupily nejake dobroty, myslim, ze to bylo v turecke cukrarne a byly strasne moc sladke, ale dobre. Zamirily jsme dal smerem k rimske arene, ktera se ukryvala mezi domy a ted uz slouzi spis jako misto pro odpocinek a detem jako hriste. Mali kluci tu hrali fotbal, starsi panove petanque a spoustu lidi se okolo vyhrivalo na slunicku. Pak se k nam jeste pridala Vercina spoluzacka Jana a spolecne jsme se vydaly hledat mezi ulickami muslimske centrum a mesitu. Prosly jsme se vnitrnim atriem, behem chvilky jsme mely moznost byt obklopeni naprosto jinou kulturou. Pri zapadajicim slunci jsme jeste couraly po Jardin de Plantes, kde se nachazi i zimni zahrada a velke prirodopisne muzeum. Na Gare d'Austerlitz jsme pak uz nasedly na metro.

8. března 2007

Chardonnay, skauti a projekty

Tretim skolenim v rade byl kurz pro vedouci, kteri chteji poradat mezinarodni tabory, vymeny mladeze apod. Rovnou z Gagnières jsem docestovala v nedeli 25.2. do Chardonnay - male vesnicky, ktera je vsak proslula svym bilym vinem. Skoleni poradali dohromady EEUdF a Eclaireuses et Eclaireurs de France (EEdF), ale mezi ucastniky byli i "neskauti", ti co pracuji s mladezi v jinych organizacich. V Chardonnay ma EEdF maly ale moc pekny zamecek, ve kterem jsme bydleli a absolvovali vsechny aktivity. Soubezne s nami zde probihal i jiny kurz a take pobyt lidi s mentalnim postizenim.
Chardonnay

Program a workshopy se tykali spoluprace se zahranicnimi skauty, ale prevazne spise organizacnich veci, jak si vse dobre naplanovat, jak sestavit rozpocet, co se smi a co ne. Tematem bylo i interkulturni poznavani a prace na konkretnim, ale imaginarnim projektu. Ja jsem mela moznost spolupracovat s tymem na projektu Terre d'aventures (Dobrodruzstvi za obzorem) o navsteve francouzskych skautu v Ceske republice. Takze vse se dostalo do celkem realnych a konkretnich rozmeru, ze uz zbyvalo jen najit oddily, ktere by to cele realizovaly. Behem vymeny zkusenosti a informaci o skautskych taborech v CR a ve Francii, jsme parkrat byli hodne prekvapeni, jak se nektere veci lisi. Tak ve Francii je napr. stanovene zakonem pro akce typu tabor apod., ze deti se nesmi budit po 22:30 na hry nebo jine aktivity. Vsechen nocni program se tedy odehrava do teto doby. Takze mi chvilku trvalo, nez jsem jim vysvetlila, ze u nas na taborech deti vstavaji behem noci na hlidku, aby hlidali tabor a ze to vydrzi ve dvojici dokonce i svetlusky a vlcata.
Tento tyden byl moc fajn, zakoncili jsme ho zabavnym vecerem s malou hostinou a tradicnimi scenkami (skece, improvizace apod. s tim rozdilem, ze oni to delaji dobrovolne a desne je to bavi si pro sebe vymyslet podobne veci). V ramci interkulturniho poznavani jsem jim usmazila bramboraky, ktere behem chvilky zmizely. Naoplatku jsem zase ochutnala vino z Chradonnay. Jidlo, ktere pro vsechny varil kuchar na zamku pry vubec nebylo typicky francouzske, nikomu moc nechutnalo a kazdy me ujistoval, ze jinak je francouzska kuchyne moc dobra.
V sobotu 3.3. jsem se pak vydala na dlouhou cestu do Parize, kam uz jsem se po trech tydnech moc tesila.

5. března 2007

Skoleni BAFA v Gagnières (18.-25.2.)

Z Maconu jsem se presouvala pres Nimes a Ales do male vesnicky Gagnières, kde se konalo skoleni pro skautske vedouci.
BAFA je nazev diplomu; ktery musi mit ve Francii kazdy, kdo chce pracovat s detmi ve volnocasovych aktivitach. Ma nekolik urovni a jiny kurz potrebujete pro to byt vedoucim oddilu a jiny zase pro poradani tabora. Presne jsem do toho jeste nepronikla, ale vim, ze ja jsem mela moznost zucastnit se druheho stupne pro vedouci oddilu (fr. responsables), ktery se zabyval technikami a pripravou her, projektu a spoustou dalsich veci.

Co se tyce obsahu, bylo zajimave poznat jakym zpusobem se podobne znalosti a informace predavaji v jine zemi. Hlavni rozdil oproti nasim kurzum napr. vudcovskym, tady ucastnici neskladaji na konci zkousky, ale cely tyden se musi ucastnit programu a byt aktivne zapojeni do tymu, se kterym pripravuji velkou hru. Prubezne si sami a pak s instruktory hodnoti co se noveho naucili a jestli splnili vsechny pozadavky. No a nakonci tydne jim sef kurzu potvrdi razitkem dokument, ze toto skoleni absolvovali.

U vsech aktivit je kladeny duraz na podrobnou pripravu tzv. projekt a na zaver nechybi samozrejme reflexe a zpetna vazba od ostatnich ucastniku. Na programu byly tedy diskuze o ruznych pedagogickych problemech v oddile, velke hry pripravovane jednotlivymi tymy, spolecne zpivani, take oslava narozenin Baden Powella (22.2.2007 - 150 let od jeho narozeni), ktera probehla formou zamysleni o tom, co pro nas skauting znamena...

Program byl hodne nabity, takze nebyl ani moc cas na odpocinek, protoze poledni klid se premenil bud na sluzbu v kuchyni nebo na pripravu programu. Dalsim problemem pro me bylo rozumet memu tymu, kdyz zurive ve francouzstine diskutovali nad nejakym problemem co se tyce hry, pak jsem z nich dolovala v anglictine strucny preklad, abych vedela, jaka je moje role ve hre. Ale nakonec se nam vzdycky podarilo nejak domluvit.

Jinak misto, kde jsme bydleli bylo moc krasne, jednalo se o zakladnu nedaleko male vesnicky, ktera byla obklopena horami. Takze vyhled prekrasny a pocasi take. Vetsinu casu jsme travili ve spolecenske mistnosti nebo v prilehlem parku, spalo se v jine budove v pokojich vetsinou po dvou, ja jsem objevila pokojik sama pro sebe, tak jsem alespon vecer nemusela "myslet" anglicky nebo francouzsky.
Fotky zase na Picase...

Macon + Cluny

Tak uz jsem zpet a muzu se vratit k tomu, co se za posledni tri tydny udalo. Nejdriv tedy zpet k poprijezdovemu skoleni, ktere jsem absolvovala v Maconu. Probihalo to podobne jako to skoleni pred odjezdem v CR, akorat ze tady to trvalo tyden. Diky tomu jsme meli take vice volneho casu. Z hotelu, kde jsme bydleli, bylo pomerne blizko do mesta, takze jsme mohli zajit nekam na kafe nebo neco nakoupit. V programu jsme meli dokonce i bowling, ten vecer se opravdu vydaril. Taky jsme se byli podivat na karaoke show a posledni vecer jsme stravili na koncertu tri skupin s hudbou mne neznameho zanru, to uz tak povedene nebylo.

V sobotu (17.2.) jsme absolvovali celodenni vylet do nedalekeho Cluny, ktere je proslule svym opatstvim a ve stredoveku bylo velice vyznamne. Dodnes se uz bohuzel dochovala jen mala cast tehdy obrovskeho klastera. Pocasi bylo skoro jarni, takze jsme si uzili fajn vylet vcetne navstevy sobotniho trhu.

Jinak co se tyce programu skoleni, nebylo tam zas tolik novych informaci oproti predodjezdovemu, ale na druhou stranu jsme meli moznost vymenit si zkusenosti mezi sebou a hlavne zeptat se na cokoliv francouzskych skolitelek, ktere se nam snazily predat zakladni obraz o Francii a o EVS zde. Zajimave a zabavne byly hlavne hry o kulturnim soku, o tom co je to "intercultural" apod.

I kdyz to ze zacatku vypadalo, ze vse bude probihat ve francouzstine, nakonec preci jen organizatori projevili snahu a rozhovorili se anglicky. To rozhodne bylo prijemnejsi.
Vice fotek z tydne v Maconu a vyletu do Cluny si prohlednete pres odkaz s fotkou, ktery vas dovede na PicasaWeb.