Kolik jeste Vecernicku zbyva do Vanoc?

Tak jen co se uklidnili ridici metra a vlaku a zase prisli do prace, zaclo to vrit na predmestich a svou nespokojenost tam davaji jasne najevo pristehovalci. Me se to nastesti nedotyka, v Clichy je klid. Az na ty sbijecky, co nam vrtaji v ulici, az z toho drnci okenni tabulky u me v kancelari. Zato v televizi se diskutuje, zda je normalni strilet na policisty a zapalovat knihovny ci auta. Urcite o tom ctete v novinach a ja ani nevim, jestli uz se monsieur le président vratil z Ciny, aby zacal resit tuto nemilou situaci v hlavnim meste. Az si obcas rikam, jestli mi v Cechach neprijimame vsechno nejak pasivne. Co treba se zacit bourit proti zvyseni jizdneho v prazske MHD? ;-) Jasne, nic se tim nezmuze, ale to tady taky ne.
Kazdopadne Pariz uz se snazi pusobit vanocne. Kazdorocni slavnostni osvetleni nejen Champs Elysées pritahuje hledacky (teda pardon, dnes uz spise displeje) fotoaparatu, vcetne toho meho.

Prochazky

Byla jsem se tam podivat dnes, poslechla jsem si totiz dopoledne ceske vanocni koledy a padla na me skoroadventni az melancholicka nalada. Ale stejne to nebyla ta spravna atmosféra. Pred Vanoci to ma totiz vonet jinak. Jako svarene vino a pecene kastany na Staromaku, jako purpura, jako kdyz se doma pece cukrovi. Uz abych tam byla. :-)

Tohle neni kachna, ale o kachnach to je!

No a o vikendu jsem se zase dostala na opacny konec Francie do male vesnicky Concorès, kde jsme bilancovali nad Canaanem a tak vubec nad vsim moznym. A novy tym uz zacal pripravovat Canaan 2008 a cely vikend se porad neco varilo a jedlo. To neco byla kachna na tisice zpusobu a i kdyz jsem se snazila tvarit se, ze jsem odjakziva touzila presne tohle ochutnat, zustalo skoro vzdycky u toho ochutnavani. Tak napriklad "foie gras", kachni ci husi jatra, ktera byla tak obrovska, ze jsem si rikala, ze to snad ani neni mozne, aby normalni kachna mela takova jatra. Ale pry se kvuli tomu (a specialne v tomto kraji) kachny a husy nasilne prekrmuji, aby se jim jatra zvetsila. Nekterym lidem se to zda jako tyrani zvirat, ale tem operencum to pry nevadi, naopak se nadsene sletaji, kdyz vidi zradlo. No a dale byly na jidelnim listku ruzne specialitky regionu jako plnene kachni krky, kachni polevka nebo opecena kachni stehynka (kridylka, ...vlastne skoro vsechno). A pak taky obrovsky "mique" coz je neco jako nas houskovy knedlik, akorat jeden je tak pro 10 lidi a vari se v zeleninovem vyvaru. Nikde jinde jsem nic podobneho nevidela a taky jsem si nemyslela, ze bych mimo ceske kraje mohla jist neco, co se chuti bude tak podobat knedliku.

V takovemhle domecku jsme o vikendu bydleli.

A na zaver PPP - Pozdne podzimni pozdrav

Retour à la normale

Navrat k normalu neboli z cest zase zpatky v Parizi. No zadne prazdniny to nebyly, ale i tak byly ty pracovni dny mimo kancelar prijemnym zpestrenim. Nejdrive jsem stravila 3 dny ve Strasburku. Co nove otevreli novou linku TGV, trva tam cesta neco malo pres 2 hodiny a je to teda rychlost. Ale protoze jsem si nezapomnela rezervovat sedadlo tak, abych sedela po smeru jizdy, bylo mi nevolno jen obcas. A vlastne cely Strasbourg se modernizuje. Budovu nadrazi ted doplnuje obrovska sklenena hala, neboli "verièrre" coz je v prekladu neco jako prosklena kopule nebo skleneny kryt kabiny (napr. Formule 1). A nekterym lidem ve Strasburku se nelibi, ale me jo. Navic v noci je pres sklo videt i osvetlena stara budova nadrazi a podle me to vypada moc hezky. Mestem se taky prohani moderni nizkopodlazni tramvaje a pribyvaji dalsi a dalsi linky.

Co se tyce me prace pro alsaske skauty, ukazalo se, ze tri dny je celkem dost a my jsme zvladli vsechno za jeden den. Bylo treba vytisknout spoustu (asi 480) dopisu, nastrkat je do obalek, nalepit nalepky s adresama a pak samozrejme znamky s nejakym specialnim tarifem. Rychle to uteklo a me zbyl cas i na poznavani mesta i alsaske kuchyne. A protoze se me vsichni behem me nastevy i po ni vyptavali, jestli jsem ochutnala "tarte flambée", tak to bude asi opravdu vyhlasena specialita. Tarte flambée ci po alsasku flammenkueche vlastne vubec neni flambovany s alkoholem i kdyz by se tak z nazvu mohlo zdat, ale to je zavineno spatnym prekladem. Ve skutecnosti se pece v peci, tedy v plamenech (flammes). Na tenke testo, podobne tomu jako na pizzu, se dava slanina, cibule a hodne syra. Je to dobrota.

Centrum mesta jsem si prohlidla ve dne i v noci, jen bohuzel vetsinu casu prselo a tak to nebylo uplne ono. A navic fotky jsou takove sedive a tak jich tu mam jen par. Klasicke alsaske domecky ve ctvrti Strasburku, ktere se rika Petite France - Mala Francie a dominantu mesta- katedralu. Az pri stavbe goticke pamatky, ktera se hodne protahla, se zjistilo, ze druha vez by byla velkou zatezi a pilire katedraly by ji neunesly. A tak tedy zustala pouze ta jedina, ktera se pri me navsteve chvilema ztracela v mlze.

Stavka podruhé

A je to tu zas. Vyhlasuji se stavky. Jen ty odbory nemaji presne jasno v tom, kdy kdo zacne. Informace se ruzni, ale podle poslednich zprav to vypukne az zitra rano. Metro a mestka hromadna doprava se do toho pusti az o den pozdeji oproti francouzskym draham. Stava se tu z toho pomalu takovy mesicni ritual.

Ale i kdyz se nestavkuje, byva pod zemi obas veselo. Tak napr. minuly ctvrtek nas Pariz cestou z letiste privitala manifestaci studentu na Gare du Nord (teda oznamovali nam to ve vlaku). V realu to znamenalo, ze RER z Orly nejdrive v tunelu nekolikrat zastavil a ridic se omlouval za zpozdeni, aby nas nasledne z vlaku nechal vystoupit, ze tato souprava uz nikam nepojede a mame si pockat na dalsi. Jake bylo nase zklamani, kdyz jsme pri prestupu na Gare du Nord na zadne manifestujici studenty nenarazili. Ani nevim proc tam byli (a jestli vubec).

No nic, na pristi dny se tedy obrnim trpelivosti, namasiruju svaly a vyrazim do ulic.

Filmy co taky stojí za to

Tak po delší době taky jeden příspěvek s diakritikou. To proto, že jsem chtěla během času, který trávím doma v Čechách stihnout napsat něco "hezky česky". A napadlo mě, že jsem v poslední době viděla hodně hezkých filmů, tak se chci aspoň trochu podělit a poslat třeba pár tipů.


Once - irský film s českou Markétou Irglovou, pohladí českými slovy v cizím prostředí i krásnou hudbou.
recenze









Medvídek - od Jana Hřebejka bych možná čekala ještě lepší film, ale i tak jsem se bavila. Hlavně díky osvědčeným hercům. recenze

Ratatouille - animovaná komedie nejen pro děti. Zajímavé je, že za původním námětem filmu stojí český autor Jan Pinkava. recenze

Un jour sur terre (Jeden den na zemi) - Poselství pro budoucí generace, spoustu nádherných záběrů z různých koutů země i souboj zvířat s následky globálního oteplování. Kdo myslíte, že vyhrává? foto z filmu