Bayeux, Omaha Beach a Le Havre

Tak to je ve zkratce trasa , kterou jsme o poslednim vikendu s Ester podnikly. Na Etretat totiz nakonec nedoslo. A to kvuli neprizni pocasi i autobusove dopravy. Nicmene to co jsme stihly, stalo i tak za to. Americky hrbitov na plazi Omaha u mestecka Colleville-sur-mer mi skoro vyrazil dech. Cisla obeti vylodeni v Normandii se daji vycist z ruznych knih a internetovych stranek, ale kdyz ten pocet uvidite na vlastni oci v podobe kamennych krizu a hvezd, stejne vas to prekvapi. A to rozhodne neni vsechno, protoze podobnych hrbitovu se podel pobrezi nachazi vice.

V Bayeux jsme se ubytovaly v hostelu v krasnem starem dome, z pokoje byl vyhled na katedralu, pokojicek tak akorat a rano spravna francouzska snidane, kde nechybely croissanty. Vecer jsme se jeste vydaly na prohlidku mesta a mezi kapkama deste se toulaly ulickama, nevyhnuly jsme se ani cukrarne a na vylidnenem namesti s kasnou jsme si davaly poradne do nosu.

Druhy den rano to s pocasim vypadalo slibne, nicmene jen do te chvile, nez jsme se opet priblizily k pobrezi. Verim, ze v Le Havru by bylo moc fajn koupani v mori, pojidani zmrzliny na plazi a odpocivani po dvou narocnych dnech s batohem na zadech. Kdyby ovsem nemrholilo, neprselo nebo primo nelilo. Tak treba se postesti jindy. Vice fotek z vikendu opet na picase.

Normandie

Pro horke cervnove dny

Jeste jeden obrazek z vysoke nadmorske vysky. Vite, kolik je stupnu v 11 km nad zemi? Pry asi tak -30°C (rikal to kapitan letadla) a bude to asi pravda. To podle namrazy, ktera postupne tala, jak jsme klesali.

Cesta domu a zase zpatky

Je zvlastni, jak se zdanlive obycejne veci a bezna setkani stavaji po ctyrmesicnim odlouceni zase nove a fantasticke. Nevim, jestli jsem se nekdy na neco tak tesila, jako na ty tydenni "prazdniny" v Praze. Utekly sice strasne rychle, ale uz druhy den po priletu domu, jsem si pripadala, jako bych nikdy predtim nikam nejela. Vsechno bylo takove, jak jsem si pamatovala (s vyjimkou domu samozrejme, ktery postupne meni kabat, ale to neni dulezite). Vsude jsem byla hned zase jako doma. Presto byl pro me cely ten cas mimoradny a oddechovy diky setkani s rodinou i vsema prima lidma.



A co vsechno mi utkvelo v hlave? Ten pocit, kdyz jsem jeste sama cekala na kufr z letadla, ale uz jsem vedela, ze jsem doma, veverka v parku u Belvederu a vymena strazi na Prazskem hrade, bananovy koktejl, tramvaj a metro. Lvicata v klubovne i venku, Hugo z hor a ceske pivo, Modre z nebe, Ordinace v ruzove zahrade, zeleninovy salat v pizzerii, zmrzlina ze Svetozoru a Pusinky, Camelot a Excalibur (ale jen na skok), bourka bez deste a male faux pas s vazou v restauraci. Oblibene palacinky se spenatem, Irminsûl, ktery je very very cool a Sipy co miri pouze vpred. Trojrozmerne bryle, Bolek Polivka nebo lavicky v parku, setkani se skautskou legendou na ustredi, 5 minut jizdy nacerno, boty do nepohody, jahodove knedliky a 30°C. Kriklave zelena, ze vlakem by to bylo lepsi, lode a klikata cesta po rece. Ostrov, koupani a plachteni, predlouha cesta do Prahy, baleni a louceni.



Ze to vsechno treba nedava smysl? Verim, ze kdo vi, v textu se najde. At to tedy bere jako osobni pozdrav a dik za spolecne stravene chvile.

Vsechno nejlepsi ke dni deti

preji vsem skolou povinnym i tem, kteri se citi byt detmi porad.
Ve Francii se Den deti neslavi, pry ze deti dostavaji spoustu darku behem roku, tak je asi nechteji moc rozmazlovat ;-) Za to maji den matek (tuto nedeli), den otcu, den prarodicu...nic dalsiho uz me ani nenapada.

Mne to ale neda a zdravim vsechny "deti" a pridavam fotku vlcat z jednoho parizskeho oddilu.

O Intercampu se zpozdenim

Fotky me predbihaji a tak se obrazkama z Intercampu muzete uz par dni kochat na Picase. Pridam jen par slov a zbytek si urcite domyslite.

Intercamp2007

Probojovavala jsem se na Intercamp celkem dlouho, nejdrive pres cesky servistym a kdyz to neslo, tak nakonec pres francouzsky. Melo mi byt podezrele od zacatku, ze mi takove zakladni informace jako co si mam vzit s sebou a zda tam bude mit ST neco k jidlu, prisly az na posledni chvili. Ale co, rikala jsem si, listky na vlak mam, o stan jsem poprosila Camelot a jidlo v nejhorsim koupim na miste. Jen na maily s otazkami, co tam vlastne budu delat, mi nikdo neodpovidal.

V patek odpoledne (25. kvetna) jsem dorazila do alsaske vesnicky Gundershoffen (fakt je to jeste ve Francii, nekecam) a pochopila jsem, ze mi vlastne nemeli co napsat. Program davali poradatele tak nejak dohromady behem celeho vikendu a clenum servis tymu, kterych bylo oproti aktivitam opravdu hodne, dali jedinou radu: pridejte se k francouzskym organizatorum aktivit. Ne ze bych chtela nejak schazovat zavody v koleckach-trakarich, ale na to opravdu neni potreba 20 rozhodcich. Oddily resily nedostatek programu po svem, nektere dokonce odjely na svuj vylet, aby si uzily Francii. O hiku - jednodennim vylete si nechte take vypravet, pry stal zato.

V nedeli uz remcali skoro vsichni, na ktere jsem narazila. Deti, jejich vedouci, servis tym...Jen Francouzi byli asi spokojeni, jak jim to klape. A meli vlastne duvod. Behem dne skoro zadne fronty na aktivitach (to proto, ze ucastnici byli bud zalezli v subcampu, po tom co si za hodku prosli cele plaza activities nebo odjeli s oddilem na vylet), servistym nikde nestavkoval (celkem chytre nekteri sundali zluta trika a jeli se koupat nebo treba do Strasbourgu na nakupy) a pri akcich u podia se vzdycky sesli skoro vsichni v krojich, mavali vlajkama a meli radost z toho, jak je nas tam hodne a vubec, jak to skvele vypada (=porad dychtive cekali, ze uz se konecne zacne neco dit).

Ale aby to nebyla jen kritika, musim rict, ze obri narozeninovy dort k oslavam skautingu a pak skvely ohnostroj se opravdu povedl. Ukoncily nedelni vecer a vlastne i cely Intercamp, kdy se stridala vedra s destem, michaly jazyky a setkavali skauti z ruznych zemi sveta. Jen je skoda, ze malo pestry program mozna odradil skauty a skautky z ucasti na budoucich Intercampech.