O pexesu

Tak si tak dneska pracuju a davam dohromady pravidla ruznych her ve francouzstine, tak aby z toho vznikla jedna velka uzasna hra na cele odpoledne pro 200 lidi a pred chvilkou jsem dosla k pexesu. No ne, nepripravuju program pro 200 vlcat, ale pro rovery a ti si taky potrebuji procvicit mozkove zavity.

Tak jsem se s tim chvilku morila, ale porad mi to nedalo. Prece tuhle hru musi znat i Francouzi. Sice mi muj kolega spolutvoritel hry tvrdil, ze nee. Ani kdyz jsem mu nastinila celkem jednoducha pravidla, tak se nechytnul. To by me zajimalo, jak tu deti mohou vyrustat bez pexesa a vecernicku.

Pak jsem dostala napad, jak si trochu zjednodusit pracit. Na wikipedii jsem natukala pexeso a hop, vyskocila mi stranka o pravdilech a historii i s obrazkem. No vida a je to tu i v jinych jazycich vcetne francouzstiny. Ale nez jsem mrkla na francouzskou stranku, ucinila jsem pro me neskutecny objev. Takovy ten, jak si az do teto chvile myslite, ze je neco jasne a najednou zjistite, ze vam nekdo zatajil nejakou zakladni informaci. Anebo to vsichni okolo vedi a povazuji za samozrejme. Mozna se ted najdou taci, kteri mi budou tvrdit, ze to vubec neni zajimave a ze uz to davno vedeli. Ale ja to zjistila az dneska. Tak tedy: ten nazev hry (mne pripadal celkem mezinarodni) PEXESO pochazi ze slov PEKELNE SE SOUSTRED, to vysvetluje proc to Francouzum nic nerika. Mozna se jich priste zeptam, jestli neznaji hru Memory.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pexeso

"100"

Presne tolik fotek Parize zase trochu jinak najdete v poslednim albu z tydenni navstevy mych rodicu. Videla jsem s nimi mista uz navstivena, ale i spoustu tech dosud neobjevenych. Konecne jsem se dostala na Eiffelovku i ve dne a svezla jsem se lanovkou na Montmartru. V Tuileriich jsme si koupily zmrzku na pouti a v Louvrou jsem se nechala unest atmosferou egyptskych sarkofagu a mumii. V Jardin de Plantes jsme narazili na zoo-botanickou zahradu, kterou jsem driv nejak presla a na namesti de Vosges jsem objevila svoji prvni mozaiku. At se koukam, jak se koukam, dalsi ne a ne objevit. Taky jsme behem tydne ochutnali trosku mezinarodni kuchyne: recky gyros, turecky kebab, zidovsky falafel nebo italskou pizzu. O francouzskych bagetach a croissantech ani nemluve.
Tak tedy racte dal.

Tyden s rodici

Po dlouhe dobe zase neco ke koukani

Oslavy vyroci dobyti Bastilly

Zatim jsem zvladla probrat fotky z oslav 14. cervence. Nejen v Parizi se zacalo slavit uz v predvecer svatku 13.7. a lide vysli do ulic, aby spolecne tancovali, zpivali a bavili se. V sobotu se pak cela Pariz sesla na Champs Elysées, aby vzdala hold muzum a zenam, kteri casto v bojich nasazuji sve zivoty. Prezident Nicolas Sarkozy pozval na vojenskou prehlidku i zastupce armad ze zemi Evropske Unie a proto se po slavne avenue prochazeli i cesti vojaci (bohuzel ale v jine casti predlouhe ulice, nez jsme je vyhlizeli). Vecer se pak statisice lidi usadily pod Eiffelovkou, aby shledly velkolepy ohnostroj, ktery kazdorocne doprovazi filmova hudba. Zazitek uzasny, jen cesta domu pak byla ztizena davy lidi.

Podle francouzskych novin Sarkozy pri svem prvnim 14. cervenci v roli prezidenta uspel. Jedini kdo mozna nejsou spokojeni, jsou francouzsti vezni. Podle tradice udelovali na 14. cervence prezidenti symbolicky vice amnestii. Jenze Sarko prohlasil, ze tento rok nic nebude. Naopak, je treba zprisnit tresty. To je jedno z temat, kterym se hodla v pristich letech sveho prezidentovani zabyvat.

Tatovi se podarilo francouzskeho prezidenta zachytit. Je to ten mavajici pan v cernem obleku stojici v prednim aute.

Ze by okurkova sezona?

I blogy maji prazdniny a tak vydrzte, uz brzy se dockate. Mam hodne fotek, ktere cekaji na zpracovani a tak se tu snad zanedlouho objevi i s nejakym tim povidanim. A nebojte, o okurkach psat nebudu.

Proc to delat jednoduse, kdyz slozite to jde taky...

Na jednu stranu Francouzi ocekavaji, ze vsichni, co v jejich zemi pracuji, studuji nebo proste ziji, budou mluvit francouzsky. Ok, rikala jsem si, ze pro to o prazdninach udelam vic, nez obcasne cteni Francouzstiny pro samouky a kdyz jsem se na konci meho semestralniho kurzu dozvedela, ze existuje i prazdninovy intenzivni, rozhodla jsem se tam prihlasit. To jsem ovsem netusila, jak mistni byrokracie zneprijemnuje pristup k takovemu vzdelavani.

Na internetu jsem se dozvedela, ze prihlasky v zadnem pripade neposilaji postou, natoz pak ze by si je clovek mohl stahnout z webu nebo se primo prostrednictvim stranek prihlasit. Kdo chce navstevovat kurz "La mairie de Paris" musi prekonat urcite prekazky. Ta prvni zdanlive jednoducha je vyzvednout si formular na mestkem urade. To by mi tam pani ovsem nesmela tvrdit, ze jsem si mela prijit v zari, ze ted uz zadne papiry nema. Marne jsem ji presvedcovala, ze v zari jsem tu nebyla a ze dokonce ani v pololeti jsem jeste netusila, ze budu chtit do cervencoveho kurzu chodit. Na zaver mi rekla, ze uz je stejne pozde a kurz uz bude urcite naplneny a ja nemam sanci se tam dostat. To bylo na konci kvetna. Nejdriv jsem ji uverila, resila jsem to preci jen na posledni chvili.

Ale pak mi to nedalo a v pulce cervna jsem poprosila Ester, ktera behem roku chodila na francouzstinu do stejne skoly, jestli by se tam na sekretariatu nezeptala, jak to tedy je. Nutno rict, ze skola je na druhem konci mesta nez pracuju, navic oteviraci doba sekretariatu neni uplne prizniva. Dozvedela jsem se ale celkem prijemne zpravy. Ze je sice skoro za pet minut dvanact, ale uzaverka prihlasek jeste nebyla. Ester pro me mela jeden prazdny formular a kdyz za ni prijedu a jeste ten den ho vyplnim, mohlo by to vyjit.

To teprve zacla dalsi faze sloziteho zarizovani, protoze to neni jen tak. Napisete vsechny sve udaje, duvody proc chcete navstevovat kurz, pridate jeste doklad o tom, ze bydlite v Parizi a znamku, aby vam zpet mohli poslat karticku, jestli pro vas bude v kurzu misto a kdy si mate prijit na vstupni test. Dole si jeste prectete vetu s nekolika vykricniky, ze je povinne, poslat formular postou. No jo, ale kdyz uz jsem na miste, skola je nedaleko, rikala jsem si, proste jim to tam rovnou donesu, at mam jistotu, ze to maji na stole vcas.

V kancelari jsem se dozvedela, ze jdu celkem pozde, ze urcite nebude misto (to uz jsem nekde slysela???) a ze pokud bude, tak jen v rannich kurzech a co navic, ze jim to musim poslat postou!!! Takze nezbyvalo nez to kousek od skoly hodit do schranky a cekat, co mi odpovi. Co byste cekali? Za tri dny mi prisla karta zpet (s moji znamkou), ze si me zapsali a ze se muzu dostavit k testum.

To tedy znamena, ze do kurzu jsem se dostala. Sice ve vecernim case, se kterym jsem uz ani nepocitala. Ale po nekolika kratkych rozhovorech se zamestnanci skoly mi nezbyva nez rict, ze nektere veci tu proste nikdy nepochopim.

1. Prvni den kurzu v 16:00 u vstupu do skoly:
Ja: "Dobry den, mohla bych se prosim jen podivat do jakeho kurzu patrim?"
Vratna: "Ne, jeste neni cas!"
Ja: "Ja bych se jen chtela podivat na nastenku."
Vratna (zurive me vystrkuje ze dveri): "Odejdete!!! Jeste neni pul pate!"

2. Ten samy den o pul hodiny pozdeji:
Ja: "Mohla byste mi prosim poradit, koho se muzu zeptat, kdyz si chci zmenit cas lekci?"
Ucitelka (diriguje studenty, kam maji jit): "To neni mozne!"
Ja: "Proc? Minuly tyden mi rekli, at se tu dnes na to zeptam."
Ucitelka: "Ptejte se koho chcete, ale reditelka tu dnes neni a ja to rikam vsem, ze zmenit kurz nejde. Tak to proste nejde!"

Nevim, jestli i tohle by slo zaridit, ale nakonec jsem ve vecernim kurzu spokojena, navic jsem se tu potkala i s lidmi, ktere uz znam.