Proc to delat jednoduse, kdyz slozite to jde taky...

Na jednu stranu Francouzi ocekavaji, ze vsichni, co v jejich zemi pracuji, studuji nebo proste ziji, budou mluvit francouzsky. Ok, rikala jsem si, ze pro to o prazdninach udelam vic, nez obcasne cteni Francouzstiny pro samouky a kdyz jsem se na konci meho semestralniho kurzu dozvedela, ze existuje i prazdninovy intenzivni, rozhodla jsem se tam prihlasit. To jsem ovsem netusila, jak mistni byrokracie zneprijemnuje pristup k takovemu vzdelavani.

Na internetu jsem se dozvedela, ze prihlasky v zadnem pripade neposilaji postou, natoz pak ze by si je clovek mohl stahnout z webu nebo se primo prostrednictvim stranek prihlasit. Kdo chce navstevovat kurz "La mairie de Paris" musi prekonat urcite prekazky. Ta prvni zdanlive jednoducha je vyzvednout si formular na mestkem urade. To by mi tam pani ovsem nesmela tvrdit, ze jsem si mela prijit v zari, ze ted uz zadne papiry nema. Marne jsem ji presvedcovala, ze v zari jsem tu nebyla a ze dokonce ani v pololeti jsem jeste netusila, ze budu chtit do cervencoveho kurzu chodit. Na zaver mi rekla, ze uz je stejne pozde a kurz uz bude urcite naplneny a ja nemam sanci se tam dostat. To bylo na konci kvetna. Nejdriv jsem ji uverila, resila jsem to preci jen na posledni chvili.

Ale pak mi to nedalo a v pulce cervna jsem poprosila Ester, ktera behem roku chodila na francouzstinu do stejne skoly, jestli by se tam na sekretariatu nezeptala, jak to tedy je. Nutno rict, ze skola je na druhem konci mesta nez pracuju, navic oteviraci doba sekretariatu neni uplne prizniva. Dozvedela jsem se ale celkem prijemne zpravy. Ze je sice skoro za pet minut dvanact, ale uzaverka prihlasek jeste nebyla. Ester pro me mela jeden prazdny formular a kdyz za ni prijedu a jeste ten den ho vyplnim, mohlo by to vyjit.

To teprve zacla dalsi faze sloziteho zarizovani, protoze to neni jen tak. Napisete vsechny sve udaje, duvody proc chcete navstevovat kurz, pridate jeste doklad o tom, ze bydlite v Parizi a znamku, aby vam zpet mohli poslat karticku, jestli pro vas bude v kurzu misto a kdy si mate prijit na vstupni test. Dole si jeste prectete vetu s nekolika vykricniky, ze je povinne, poslat formular postou. No jo, ale kdyz uz jsem na miste, skola je nedaleko, rikala jsem si, proste jim to tam rovnou donesu, at mam jistotu, ze to maji na stole vcas.

V kancelari jsem se dozvedela, ze jdu celkem pozde, ze urcite nebude misto (to uz jsem nekde slysela???) a ze pokud bude, tak jen v rannich kurzech a co navic, ze jim to musim poslat postou!!! Takze nezbyvalo nez to kousek od skoly hodit do schranky a cekat, co mi odpovi. Co byste cekali? Za tri dny mi prisla karta zpet (s moji znamkou), ze si me zapsali a ze se muzu dostavit k testum.

To tedy znamena, ze do kurzu jsem se dostala. Sice ve vecernim case, se kterym jsem uz ani nepocitala. Ale po nekolika kratkych rozhovorech se zamestnanci skoly mi nezbyva nez rict, ze nektere veci tu proste nikdy nepochopim.

1. Prvni den kurzu v 16:00 u vstupu do skoly:
Ja: "Dobry den, mohla bych se prosim jen podivat do jakeho kurzu patrim?"
Vratna: "Ne, jeste neni cas!"
Ja: "Ja bych se jen chtela podivat na nastenku."
Vratna (zurive me vystrkuje ze dveri): "Odejdete!!! Jeste neni pul pate!"

2. Ten samy den o pul hodiny pozdeji:
Ja: "Mohla byste mi prosim poradit, koho se muzu zeptat, kdyz si chci zmenit cas lekci?"
Ucitelka (diriguje studenty, kam maji jit): "To neni mozne!"
Ja: "Proc? Minuly tyden mi rekli, at se tu dnes na to zeptam."
Ucitelka: "Ptejte se koho chcete, ale reditelka tu dnes neni a ja to rikam vsem, ze zmenit kurz nejde. Tak to proste nejde!"

Nevim, jestli i tohle by slo zaridit, ale nakonec jsem ve vecernim kurzu spokojena, navic jsem se tu potkala i s lidmi, ktere uz znam.