Stavka

Na vcerejsi stavku v doprave jsem se pripravila. Pravidelne jezdila pouze linka 14, ktera je plne automatizovana a nema ridice, tudiz pocitace se stavkou zadny problem nemaji. Nicmene ta je mi pro cestovani do prace celkem na nic a tak jsem si rano vesele se sluchatkama v usich vyrazila pesky do prace. Cesta mi zabrala asi tak 40 min. svizne chuze a stejne tak i odpoledne zpet. Cestou jsem potkavala davy lidi (Predstavte si ty zastupy, co jsou normalne schovane podzemi. Najednou se objevi vsichni na povrchu.), nekteri zvolili jine dopravni prostredky jako kolo, kolobezku ci brusle. Avenue de Clichy byla neuprosne zacpana, auta spis stala nez jela a ridici nervozne troubili. V tu chvili jsem byla spokojena, ze jdu pesky, protoze jsem byla rozhodne rychlejsi nez ti, co se rozhodli jet autem.

Nicmene rozcarovani se dostavilo dnes rano. Rikala jsem si, ze kdyz melo stavkovani skoncit vcera vecer, dnes se do Clichy dostanu bez problemu. Netusila jsem, ze obnovovani provozu metra ci autobusu muze trvat tak dlouho. Behem pul hodiny cekani na zastavce metra projel jeden vlak do St.Denis, coz neni zrovna moje vetev a do Clichy nejelo nic, jak jsem si pozdeji precetla na netu. A tak mi nezbylo nez znovu vyjit na ulici a zopakovat si vcerejsi "prochazku" se smesi vyfukovych plynu. Opravdu nechapu, proc si platim legitku na mhd, kdyz ji pak nemuzu vyuzit. Situace v metru se prubezne meni a lze ji sledovat na netu, prave ted jezdi normalne pouze 3 linky metra ze 14, ostatni s omezenym provozem nebo vubec.

Tak uvidim, jak to bude vypadat vecer. Jednu vyhodu to ale ma. Kdyz jdu pesky, poznavam vic mist v Parizi, i ty co normalne zustanou skryta.

Podzimni barvy

Tak jsem se konecne podivala do Versailles. Porad to nejak nevychazelo, az se mi podarilo vyhradit si na to minulou sobotu a s Monikou jsme se vydaly RERem na asi pulhodinovou cestu za Pariz. Rozhodne jsem nemusela litovat, ze jsem navstevu zameckych zahrad nestihla za jarniho ci letniho pocasi.
Protoze jsme si chtely prohlidnout jen zahrady, do zamku jsme vubec nesly. Ale vsechny ty stromy, parky, lesiky a jezirka nam vystacily na skoro celodenni prochazku a kochaly jsme se podzimnima barvama listi a ja nestacila fotit.

Staci popojit o kousek dal od nejblizsich zahrad u zamku a na turisty v alejich ani bludistich skoro nenarazite. Setkate se spis s mistnimi lidmi, co si chodi do parku zabehat. Je ale jasne, ze toto neplati pro hlavni sezonu.

Podzim neobarvil jen stromy ve Versailles, ale i po cele Parizi. Jako obvykle nabizim odkazy na alba s fotkami.

Podzim v Parizi

Versailles

Jeste jednou Canaan

Strasne moc fotek z Canaanu, ktere fotila Cécile najdete na nasledujicich strankach http://catalyse.eeudf.org/canaan-2007/ . Nelekejte se popisku ve francouzstine a klidne se pustte do prohlizeni.

Nejsem out

„Ukaž, co je IN, ukaž, co je OUT“ - tak se jmenuje soutez, kterou najdete na adrese www.nejsemout.cz. Az do 15. rijna se v ni muzete zucastnit se svymi fotografiemi ci videem a vyhrat tak nejakou z lakavych cen.

Co stoji o neco mene namahy je hlasovani. A protoze jedno video obsahuje tvare me zname, neodpustim si malou propagaci.
Najdete ho na odkazu nize .

http://www.nejsemout.cz/videa/video-547-prekvapeni/

Irske zazitky

Uz let z Parize do Dublinu byl zajimavy. Kupovala jsem letenky na posledni chvili a platilo mi je ustredi. Abychom nasli ty nejlevnejsi, zvolili jsme nakup u Ryanair, protoze je to jedina lowcostova spolecnost, u ktere jsem nasla, ze lita Pariz-Dublin. Nizka cena letenek oproti AirFrance ma jeden hacek. Misto odletu je Paris -Beauvais, coz je spise Beauvais nez Paris, presneji receno asi tak 80km na sever od Parize, takze jsem se na letiste dopravovala jeste asi 1h10 autobusem.
Nicmene vyhodu to melo. Malinke letiste, ze ktereho letaji vseho vsudy asi tak 4 spolecnosti, zarucuje, ze se tam nemuzete ztratit. Navic autobus, kterym prijedete je urcen vzdy pro cestujici ze stejneho spoje. Takze se odehrava vpodstate jednoduchy proces: autobus --> prepazka --> kontrola --> cekani--> letadlo. Mimochodem bezpecnostni kontrola je stejne prisna jako na velkych letistich (zadne lahve s pitim, prosim!!!).
Samotny let byl bez problemu, mraky mizely tak rychle, jak jsme opousteli vzdusny prostor nad Francii a ja jsem mohla sledovat, jak zrovna preletavame nad morem nebo potom nad Londynem. Pristali jsme v Dublinu, preridili hodinky o hodinu nazpet a ja se vydala hledat autobus, ktery me odveze do centra. Z O'Conell street jsem pak zamirila podle vytistene mapy do hostelu, nicmene ukazalo se, ze sipka v mape neoznacuje vubec nase misto k ubytovani a tak jsem bloudila vic, nez bych dopredu ocekavala.

Na setkani se nas seslo celkem 13 z ruznych zemi Evropy a cely vikend byl pak zamereny projekty Dobrodruzstvi za obzorem, jejich propagaci i doprovodne aktivity behem roku. Uzili jsme si i vzajemne ochutnavani narodnich specialit. Bohuzel jsem ty ceske musela pro nedostupnost nahradit francouzskymi. Krome jineho se nas take na jedno odpoledne ujali mistni skauti a provedli nas po meste. Nastevu mesta jsme pak ukoncili v jejich klubovne s bohatou veceri a tancovanim (viz fotogalerie).

A par poznatku z nekolika dnu v Dublinu?

• Na ulici a hlavne v centru byly porad obrovske davy lidi, behem dne, vecera i noci. A to nejen turistu ale samotnych Dublinanu. Napr. pred kazdym bankomatem byly neustale dlouhe fronty, bary i hospody (ve kterych se nesmi kourit a pokud si uvnitr zapalite, muzete platit i pokutu az 1000Eur) preplnene k prasknuti .
• Uprostred O'Conell street stoji vysoky stribrny sloup, jehoz jedinou funkci bylo pripomnout vstup do noveho milénia. Deti nam prozradily, ze pry stal milion Eur. Kdo vi, treba ma i jiny vyznam.
• A i kdyz jsem si stokrat opakovala, ze auta tam jezdni nalevo, mela jsem problem pri prechazeni silnice.
• Narazila jsem hned na dve restaurace/penziony, ktere se pysnily ceskou vlajkou a vubec, Irove maji take radi pivo a tak to ceske najdete v Dublinu v napojovem listku mnohem casteji nez treba v Parizi.

Vikend v Dublinu

Uplynuly vikend jsem necekane stravila v Dublinu na setkani ambasadoru skautskeho projektu "Lands of adventure", coz ja sice nejsem, ale francouzka Mélanie je a bohuzel nemohla jet. A tak me vyslala jako nahradu, abych tam posbirala informace, zminila, co je ve Francii s realizaci projektu trapi a tak podobne. Vikend to byl moc zajimavy. Nez se pustim do podrobnejsiho popisu, prohlidnete si zatim fotky.

Dublin