Breizh touch* a podzim v Parizi

* Esprit Bretagne

Prvni podzimni vikend patril v Parizi bretanske hudbe a tanci. Uz behem tydne se na nabrezi Seiny objevily stanky i podium, kde svoji kulturu predstavovali obyvatele zapadniho cipu Francie.

Dudy, kilty, rozmanite kroje i brettonstina, kterou se vedle francouzstiny deti uci ve skole, to je par slov, kterymi bychom mohli jednoduse popsat to, co meli Parizane moznost shlednout.

Ale zatim vsim se skryvalo i neco navic. Ukazat, ze to vsechno neni jen nejaka zastarala tradice. A opravdu, mezi hudebniky i tanecniky, kteri v nedeli prosli nebo se protancovali po Champs Elysées, jste mohli zahlednout spoustu mladych lidi, casto i deti. Organizatori uvadeji, ze prumerny vek cca 3000 lidi, kteri hrali a tancovali je priblizne 30 let.

V nedeli pred polednem jsem tak dlouho hledala nejake pekne mistecko, odkud bych dobre videla i slysela, az na me zbyla asi tak 6. rada podel slavne avenue. A tak jsem fotila a tocila, fotak vysoko nad hlavou. Je jen malo fotek, kde by se nenachazely hlavy ci ruce lidi prede mnou, video se casto komiha, jak me bolely ruce z toho drzeni. Ale zazitek to byl skvely, chybely uz jen tradicni bretanske palacinky.

Pruvody hudebniku i Bretoncu prezentujici jednotliva mesta a kraje. Odpoledne jsem se vydala na prochazku okolo Gare de Lyon ke staremu viaduktu, kde driv jezdil vlak a ted je tam "Zelena cesta". Na moste jsou vysazene ruzne druhy stromu i rostlin. V podloubi mostu jsou pak ruzne umelecke obchody, galerie a vytvarne dilny. Prijemna cesta vede od Bastilly a pokracuje az k Bois de Vincennes. My jsme sly s Monikou opacnym smerem, z namesti Bastilly jsme potom prosly do cvtrti Marais a uzivaly si jeste poslednich slunecnich paprsku na namesti des Vosges a taky jsme si prohlidly dum Victora Huga i stalou expozici v mistnostech kde zil i se svou rodinou.

A posledni obrazek: Takhle vidam Sacré Coeur navecer, kdyz se vracim do foyer od stanice metra Villiers.